Poděkování panu Štěpánkovi: Láska, která mění životy
Milý pane Štěpánku,
láska dnes nevypadá jako síla, která by mohla něco změnit. Ve světě, kde hlasitější znamená silnější, kde city ustupují heslům a kde se většina lidí snaží rozšířit teritorium, nad kterým má kontrolu a moc, může působit až bezbranně. Přesto někteří z nás věří, že dokáže spojit to, co se rozpadá, a vrátit smysl tam, kde se vytrácí. Neokázalá, každodenní, tichá – a přitom nepostradatelná.
Dnes vám proto neposíláme růže, které opadají, ani bonboniéru, která zmizí rychleji, než stihnete říct „kde je u všech všudy ten poslední bonbón?“. Patnáctiletá Eliška, která Vám poslala svůj obraz jako poděkování, o neokázalé lásce ví svoje – a o její nepostradatelnosti také.
Dobrovolný odchod táty, devastující závislost mámy, přijetí Elišky do péče prarodičů a pak už jen spousta úsilí, o kterém víme jen díky sociální pracovnici Aničce. „Eliška je podklad. Nadaná, ráda maluje. Zkoušky na vysněný obor – módního návrháře – původně ale nechtěla ani zkusit, měla strach, co se stane a kam půjde, když ji tam nevezmou. Pracovaly jsme na ujištění, podpoře sebedůvěry, na tom, jak moc a krásně zvládá nároky, jak je poctivá i zodpovědná. Chodila na kurzy malby a na doučování, stihla ale i sportovat. A…
… na ty přijímačky šla a na školu se dostala. Moc si to zasloužila.“
Květiny na fotografii jsou důkazem toho, že láska má mnoho podob a mezi nimi i tu vaši, tichou a velkorysou: a změnit toho může spoustu, ne že ne. Ať už pro vás Valentýn znamená cokoli, přejeme vám, ať je dnešní den stejně laskavý, jako jste vy sami.
Srdečně,
Radana Koštialiková
Péče o dárce
